Blog fanoušků: Ferencváros Budapešť – Debrecín

Rubrika Blog fanoušků & Groundhopping je určena všem, kteří se chtějí podělit s ostatními návštěvníky našeho portálu o své zážitky z cest za svým klubem, groundhoppingem, a nebo o své názory na dění ve světě fanoušků. Text a fotografie posílejte na info@supporters.cz (Blog fanoušků & Groundhopping).

Kdysi jsem si řekl, že se chci v každé evropské zemi podívat na alespoň jeden fotbalový zápas. Povede se mi to? Popravdě nevím, uvidíme, třeba jo. Zvlášť dnes si člověk nemůže být jistý ani tím, jestli si ještě letos zajde na svůj klub, natož absolvuje další dobrodružné výpravy za hranicemi.

Budapešť je domovem desítek fotbalových klubů. Během nedávného víkendu však vcelku logicky padla volba na utkání Ferencvárose proti východo-maďarskému Debrecínu. Proč jsem si nevybral atraktivnější duel, třeba ten největší mezi Ferencvárosem a jeho nenáviděným městským rivalem, Ujpeští?

Tak v prvé řadě souhra okolností zapříčinila, že jsem byl v Budapešti zrovna v dobu, kdy nic lepšího na výběr z fotbalového hlediska nebylo a také rád navštěvuji i ty obyčejnější, řekněme řadové zápasy, kdy si člověk o místní scéně udělá jakýsi reálnější obrázek, než při šlágru, kdy ze sebe dva nejlepší tábory sice dostanou maximum, ale o týden později už to úplná sláva třeba není.

Troufám si říct, že maďarské scéna, ač nedaleká, není českými fanoušky příliš sledovaná. Nejvyšší soutěž zde v průměru navštěvuje 3.306 fanoušků, přičemž největší návštěvnosti, která přesahuje deset tisíc lidí na zápas, se zřejmě očekávaně těší právě Ferencváros. Až daleko za ním je pak na s průměrnou návštěvností 4.254 diváků Diósgyör a pomyslný bronz bere s průměrem 3.457 Debrecín.

Maďarsko v posledních letech do fotbalové infrastruktury investovalo desítky miliard korun. Výsledkem je celá řada moderních, nadčasových arén, ale také třeba i účast reprezentace na světovém šampionátu v roce 2016. A když jsme u financování jednotlivých sektorů, tak bych také zmínil, že totálně podfinancované je zde podle magazínu Respekt zdravotnictví, které sužuje obří odchody lékařů do zahraničí a stavy, kdy si zejména venkovské oblasti a menší města nedokáží poradit ani při běžné chřipkové epidemii a zrovna zde je masivní šíření koronaviru opravdu obrovským strašákem.

Linkovým autobusem mířím dopoledne do čtvrti Ferencváros, kde sídlí jedna z těch fotbalových novostaveb, Groupama Arena pro 22 tisíc fanoušků. A já jsem z ní nadšen. Ne každému může tato moderna vonět, mám porozumění pro všechny zastánce old-schoolu, ale je rok 2020 a pokud chce být klub v dalších letech úspěšný a mít v zádech další a další fanoušky na stadionu, tak k tomu jednoduše potřebuje náležitou infrastrukturu.

K návštěvě zápasu Ferencvárose si potřebujete nejprve vyřídit takzvanou „Fradi Card“ za zhruba stokorunový poplatek, abyste si pak mohli za lidové pětikilo koupit vstupenky na samotný zápas. Podle mých zjištění má podobné obstrukce zavedeny pouze Ferencváros, nicméně cenou lístku jsem šokován. Buď se snaží klub na stadion dostat co nejvíce permanentkářů, neboť celo-sezónová karta zase tak draze při porovnání s českými cenami za permice nevyjde, nebo je maďarská metropole a její obyvatele v dobré ekonomické kondici, což trošku pochybuji.

Ještě hodinu před samotným zápasem ve městě ani MHD nevidím jediného fanouška Ferencvárose, toho jsem ale neviděl ani během celého víkendu v Budapešti. Až pár desítek minut před utkáním se všichni odněkud vyhrnou a chvíli po zápase znova ani noha. Přisuzuji to jednoduše tomu, že v téměř dvoumilionovém městě se fanoušci rozmělní po všech částech, nebo přijedou z jiných měst a vesnic. Podobný jev jsem v Evropě už vypozoroval na více místech. Někde o fandy zakopáváte na každém

rohu, jinde abyste je mimo zápas hledali lupou. Zaujalo mne ale také to, že fandové Ferencvárose před zápasem popíjí u provizorních stánků s pivem v podchodech nejbližší zastávky MHD.

Před úvodním hvizdem se hned třikrát absolvuje minuta ticha za zemřelé legendy Ferencvárose. Sedím pár metrů od kotle domácích. Hymnu předzpívá klubový hlasatel. Možná by nezněla tak špatně, ale v kombinaci s uřvaným rozhlasem nevyznívá zrovna chytlavě.

Když se do toho Fradi opřou, je to slušný hukot, ale troufám si říct, že zase nic, z čeho byste si sedli na zadek. Zklamaný jsem minimálním zapojením ochozů. Vždyť strmé tribuny hned za zeleným pažitem a parádní akustika přímo vybízejí k pořádnému rachotu. Netroufám si přesně odhadovat počet lidí v rozlehlém a velmi hezky ovlajkovaném kotli Fradi. Přes tisíc jich tam ale asi je. S přivřeným okem fandí větší polovina. Na kraji postává několik desítek chuligánů Ferencvárose. Dění zápasu ani fandění je příliš nezajímá.

K hostům toho příliš napsat nelze. S několika vlajkami jich dorazilo zhruba 250, při nástupu vytáhli nápisy, kterým samozřejmě nerozumím a jsem líný si je překládat v mobilu a obecně na mne působili dojmem, že přijeli spíše z povinnosti, než že by se snažili o nějaký hlasivkový souboj s domácími, kteří měli přece jen hluchých míst dost.

Úroveň samotného fotbalu snese přísnější měřítka první půl hodinu hry, kdy se Ferencváros dostává do dvougólového vedení, což hráčům zřejmě ke spokojenosti stačí a po zbytek zápasu hrají na půl plynu, s čímž plně koresponduje slábnoucí support Fradi, kteří během druhého poločasu odměňují domácí výběr opakovaným pískotem. I odchozený výkon Ferencvárose však bez problémů stačí na pohodové tři body, jelikož neškodný Debrecín rovněž působil dojmem, že do Budapešti přijel spíše na výlet a předem smířen s prohrou, než tak, že by se chtěl o nějaký bod vážněji poprat.

Pokud se chcete občerstvit, musíte mít nabitou Fradi Card, což vám však neudělají u stánků s občerstvením, ale musíte k tomu vyhledat označené lidi z klubu pochodující mezi fanoušky. To se mi nějak nechce, ačkoliv je zde gastronomický výběr opravdu pestrý. Klobásy, hot-dogy, obložené chleby, steaky, bagety.

Maďarskou ligu si tak mohu odškrtnout. Od fotbalu samotného jsem příliš nečekal, a tak nemohu být ani zklamán, že jsem byl místy na pochybách, jestli se o fotbal skutečně jedná. A domácí publikum, včele s vyhlášenými Fradi, mne ani nenadchli, ale ani nezklamali. Je mi jasné, že v derby proti Ujpešti nebo bojích v evropských pohárech to od nich bude trošku jiná káva. Tak snad brzy zase odjinud.

Autor: TomášO & Blog